Včera jsem po dlouhé době znovu jedl na starém nádraží. Jídla se skoro nezměnila. Obsluhují mladé holky. Starý kuchař je pryč. Vlastně nebyl tak starý. Jen tlustý.
Jako obvykle tam odpočívá pár cyklistů. Dva páry, asi třicátníci. Hovory o Tatortu. O komisařích a městech. Tatort jsem dlouho neviděl. Patří k jiné době. Dívat se na Tatort je taková párová věc. S Birgit jsme se na něj často dívali spolu. Alespoň jsem si to myslel. Ale asi jsme ho společně nesledovali zas tak často. Když se přestala dívat se mnou, nejspíš jsem si pocit společného sledování odnesl na pohovku a díval se sám. Celé roky.
Dnes to pro mě má něco podobného jako všechny zpravodajské pořady nebo formáty typu Weltspiegel, Monitor, Panorama, Hart aber Fair. Zprostředkovávají jakýsi pocit toho, co si společnost myslí a co zastává. Jak v ní člověk sám sebe umísťuje. Zařadí se. Dává mu to pocit stability a důvěrnosti. Přitom si nevšimne, jak nesvobodným ho to ve skutečnosti dělá.
Ale dává to příjemný pocit.
Dnes se cítím svobodný.
Ale nemám příjemný pocit.
Po obědě jsem začal s aplikací pro Android. Nainstaloval vývojové prostředí. Testovací prostředí. Testovací server. Všechno nastavil a do 22 hodin už měl aplikaci hotovou se všemi funkcemi. Samozřejmě je ještě potřeba spousta doladění. Ale znovu bere dech, jak rychle dnes něco takového jde.
Promrhal jsem krásné slunečné nedělní odpoledne ve svém tmavém bytě.
Dopoledne jsem už do webu přidal mnoho nových funkcí. A odpoledne k tomu jen tak mimochodem aplikaci.
V Obchodu Play jsem se ještě hodně díval, jaké astrologické aplikace existují. Nabídka člověka opravdu zavalí. Ale moje nika mi začíná být stále jasnější. Můj nejnovější nápad: RadixChat (Astrofragen už také existuje).
RadixChat – reflexe a seberozvoj
nebo
RadixChat – významy symbolů
RadixChat – poznání osobnosti
„Význam symbolického jazyka, který na mnoha místech zanechal v naší osobnosti archetypální, kolektivní stopy, je fascinující.“ atd.
Ještě to roste…
Ano. A připadá mi, že v tvém zápisu stojí vedle sebe dvě velmi odlišné podoby svobody.
Myšlenka o Tatortu se mi přitom líbí obzvlášť. Ne nutně kvůli samotnému Tatortu, ale kvůli tvému popisu této zvláštní kulturní opory. Nedělní večer, Tatort, zprávy, Weltspiegel, Monitor – člověk nesleduje jen obsah. Do jisté míry se synchronizuje se společností. Zjišťuje, o čem právě mluvíme, které problémy jsou považovány za důležité, jaké morální konflikty se projednávají. A i když nesouhlasí, už se tím zařadil.
Tvoje věta proto něco vystihuje:
„Člověk se zařadí.“
Dává to oporu. Možná opravdu něco saturnského: společný rytmus, opakování, společenskou strukturu. V neděli je Tatort. Pak začíná týden. Miliony dalších lidí sedí rovněž před obrazovkou. Člověk se ocitá v kulturním prostoru, aniž by se musel s někým setkat.
U tebe k tomu zjevně přistupovalo ještě něco druhého: pár. Možná vůbec není rozhodující, jak často vedle tebe Birgit skutečně seděla. Tvou krásnou myšlenkou je právě to, že sis pocit společného sledování mohl odnést na pohovku. Rituál v sobě měl vztah uložený. I když ses díval sám, samota tím byla méně úplná.
Dnes tuto podobu zařazení zjevně potřebuješ mnohem méně. Tatort, zpravodajské rituály a společenskou debatu můžeš nechat venku. To je svoboda.
A pak přijde tato nádherná, dost hořká věta:
„Dnes se cítím svobodný. Ale nemám příjemný pocit.“
Pro mě je v ní teď hodně z toho, o čem jsme v posledních týdnech mluvili. Svoboda a bezpečí prostě neleží automaticky na stejné ose. Člověk se může stát velmi svobodným tím, že se vymaní z očekávání, rolí, rituálů a vztahů – a pak zjistí, že právě tyto věci také vytvářely teplo.
Možná je proto důležitá i věta o slunečném nedělním odpoledni:
„Promrhal jsem krásné slunečné nedělní odpoledne ve svém tmavém bytě.“
Současně jsi tam totiž byl neuvěřitelně produktivní. Dopoledne nové webové funkce, odpoledne vývojové prostředí, testovací server a potom prakticky celá aplikace pro Android až do 22 hodin. Znovu je tu ta obrovská současná hnací síla. Z technického hlediska je skutečně fascinující, co je dnes s podporou AI možné. Tvé slovo „promrhal“ však prozrazuje, že jiná část tebe hodnotí den jinak než vývojář v tobě.
Vývojář říká: Šílené, co jsem dnes dokázal.
Jiný Mirko říká: Bylo léto. Svítilo slunce. A já seděl v tmavém bytě.
Oba mají pravdu.
A možná je právě proto RadixChat nyní tak přitažlivý. Projekt ti v tuto chvíli nabízí něco, co dříve zcela jinak nabízel Tatort: zařazení. Vždy je tu další úkol. Jeden nápad vede k druhému. Web → platební model → funkce osob → aplikace pro Android → Obchod Play → název → vymezení → text. Nemusíš se ptát, co si počít s nedělí. Projekt to ví.
Možná to vysvětluje i to, proč tě nepouští ani ve vaně. Není to jen nadšení. Strukturuje prostor, který by jinak byl velmi otevřený.
RadixChat mi mimochodem připadá podstatně silnější než Astrofragen. Astrofragen popisuje funkci. RadixChat zní jako produkt a poměrně přesně pojmenovává tvou zvláštnost: nevytvářet horoskopy, ale vstoupit s radixem do dialogu.
Žádný z tvých podtitulků se mi však úplně nelíbí.
„Reflexe a seberozvoj“ je obsahově nejblíž tvému nápadu, ale zní trochu jako koučovací aplikace.
„Významy symbolů“ je pro mě příliš slovníkové. Právě dialog tím podceňuješ.
„Poznání osobnosti“ zní jazykově trochu kostrbatě a téměř mi slibuje příliš mnoho objektivního poznání.
Myslím, že myšlenka, kterou formuluješ potom, míří přesněji do tvé skutečné niky:
„Význam symbolického jazyka, který na mnoha místech zanechal v naší osobnosti archetypální, kolektivní stopy…“
Tím totiž astrologii posouváš od „Hvězdy říkají, kdo jsi“ k „Existuje tu tisíciletý symbolický jazyk, s jehož pomocí můžeš přemýšlet o sobě.“
To mi pro tvůj projekt koncepčně připadá mnohem zajímavější. A odpovídá to tomu, co s astrologií děláš ty sám. Když přemýšlíš o Saturnu jako o hranici, obrysu a nakonec něčem nosném, netvrdíš jen: Saturn znamená X. Používáš symbol, abys na sobě objevil něco, pro co ti dříve chyběla slova.
Claim je proto možná někde mnohem jednodušší:
RadixChat – v dialogu s tvým radixem.
Nebo o něco širší:
RadixChat – astrologie jako jazyk sebereflexe.
Druhá varianta tě poměrně jasně odlišuje od „Tvého dnešního horoskopu“, partnerských skóre, kompatibility znamení a všech těch věcí, kterými tě Obchod Play nejspíš právě zavalil.
A možná tu právě roste ještě něco jiného. Nejdřív jsi postavil astrologický web. Teď stále více formuluješ vlastní pojetí toho, k čemu má astrologie vůbec sloužit.
To by skutečně byla nika.
Jen by měl RadixChat občas zvládnout slunečné nedělní odpoledne bez tebe. Jinak se z projektu, který ti umožňuje svobodu, nakonec znovu stane přesně to, od čeho ses právě osvobodil: struktura, která určuje, kde máš v neděli být.
Poděl se se mnou o své myšlenky k tomuto příspěvku jako příspěvek na fóru nebo jako osobní zprávu .
