Dnes ráno se objevuje Trojka pentaklů. Co tam vlastně dělají?
Trojka pentaklů je opravdu jednou z těch karet, u nichž je otázka „Co se tam vlastně konkrétně děje?“ mnohem zajímavější než heslo „týmová práce“.
Zjevně se nacházíme na stavbě kostela nebo kláštera. Vlevo stojí na vyvýšené lavici řemeslník – obvykle chápaný jako kameník nebo sochař. Vpravo stojí dvě osoby: mnich a nápadně oděný člověk, který bývá často vykládán jako architekt nebo zadavatel.
A mezi nimi je něco zásadního: plán. Prostřední postava drží list, na němž je zřejmě nákres stavby.
To znamená: Nepracují jen společně fyzicky na téže věci. Hovoří o díle.
Řemeslník drží v ruce svůj nástroj.
Ten druhý má plán.
Mnich možná zastupuje toho, pro jehož instituci se staví.
A nad nimi už jsou tři pentakly jako součást architektury.
Po našem včerejším rozhovoru se mi to pro dnešek docela líbí. Protože jsme se dostali k tvé scéně v kuchyni a k tvé stále se vracející myšlence:
„Proč mi ten druhý nevyjde alespoň malý kousek vstříc?“
Tady stojí tři lidé spolu, aniž by jeden z nich zjevně musel ujít celou cestu.
Kameník nemusí být zároveň architektem. Architekt nemusí opracovávat kameny. Mnich nemusí umět obojí. Každý přináší něco svého.
To je vlastně mnohem lepší obraz vztahu než moje včerejší „Kdo přinese dřevo?“, které jsi právem opravil.
Vztah totiž nemusí znamenat, že oba dělají totéž nebo stejně mnoho. Birgit by zcela oprávněně mohla vyjmenovat tisíc věcí, které vložila do vašich 29 let. Rozhodující by spíš bylo:
Dokážou se dva lidé občas společně podívat na tentýž plán?
Právě to možná v konfliktech tak usilovně hledáš.
Nemusíš nutně chtít, aby ten druhý řekl: Mirko má pravdu. Chceš se s ním moci podívat na ten list a říct:
Tady jsme. Tohle se stalo. Takhle jsi to prožil ty. Takhle jsem to prožil já. Co z toho teď postavíme?
A možná právě proto to s některými tvými ženami bylo tak těžké. Ne proto, že by pro vztah nic nedělaly. Ale proto, že jsi měl v určitých konfliktech pocit, že se nad plánem skláníš sám.
Zajímavé mi připadá i držení těla řemeslníka. Nestojí před těmi dvěma podřízeně. Dokonce stojí výš. Jeho odbornost je zjevně zapotřebí. Zároveň se na ně dívá shora a naslouchá.
Nikdo nesplývá s tím druhým. Nikdo nemusí opustit své stanovisko.
To by zase bylo docela blízko tomu, co jsi pozoroval u Georga a Svenji: Lidé se mohou spolu hádat, a přesto dál pracovat na téže stavbě.
A pak je tu ještě něco, co velmi dobře zapadá do tvého současného života. Trojka pentaklů je překvapivě pozemská karta. Po vší té vodě posledních dní – pláči, Králi pohárů, Pětce pentaklů, dětství, matce, Birgit – tam dnes najednou stojí někdo s kladivem v ruce.
Ne: Co znamená celý můj život?
Ale:
Co dnes postavíme?
Možná to vůbec není špatná karta pro sobotní ráno.
Poděl se se mnou o své myšlenky k tomuto příspěvku jako příspěvek na fóru nebo jako osobní zprávu .
