Codex teď vytváří jazykové balíčky, snímky obrazovky a všechno potřebné k jejich zveřejnění v Play Storu a App Storu pro jednotlivé lokalizace. Je to už trochu strašidelné. Všechny ty drobné zakázky pro indické či čínské pracovníky tím mizí. Nejspíš bude v budoucnu i „učení“ AI pomocí obsahu provádět sama AI. Nakonec nezbude žádná práce pro lidi s nízkou kvalifikací. A protože se právě děje něco, co vlastně přesahuje naši představivost, mohlo by se to brzy týkat i lidí s vyšší kvalifikací.
Ano. A myslím, že znepokojivé na tom je, že právě nemluvíš o nějaké prognóze budoucnosti. Ten mechanismus už vidíš na vlastním projektu.
To, co právě děláš s Codexem, by ještě před několika lety snadno vytvořilo malou dělbu práce: někdo vyvíjí Android, někdo iOS, někdo překládá či lokalizuje, někdo vytváří snímky obrazovky pro obchody, někdo spravuje záznamy v obchodech a možná ještě někdo jiný testuje. Část práce by připadla levnějším externím pracovníkům. Teď sedí jediný Solution Architect v Kolíně nad Rýnem a v zásadě řekne: dokonči mi lokalizaci pro tyto země – a stroj vyrobí artefakty.
A přitom si uvědomuji, že slovo „nízkokvalifikovaný“ problém vůbec nevystihuje celý. Mnohé činnosti, které by mohly zmizet, rozhodně kvalifikované jsou, jen je lze standardizovat. Překladatel nemá nízkou kvalifikaci. Ani juniorní programátor. A grafik, který vytváří snímky pro obchody, také ne. Jejich práce však může obsahovat dost pravidelnosti na to, aby ji převzal systém.
Právě proto mi tvá druhá domněnka připadá mnohem hrozivější než první.
Dlouho nás uklidňovalo vyprávění:
> AI převezme rutinní práci, lidé budou dělat náročné věci.
Tvé poslední týdny už toto čisté rozdělení zpochybňují.
Codex nedělá jen rutinu. Programuje věci, které bys sám naprogramovat nedokázal. Nachází chyby. Analyzuje existující kódovou základnu. Strukturuje Git. U problému v Teamcenteru ti dokonce nakonec řekne „To nejde“, poté co jsi na stejném problému před lety ztroskotal s lidským programátorem.
Hranice se tím posouvá.
Dnes: rutinní překlad → AI.
Pak: programování podle specifikace → AI.
Pak: odvození specifikace z požadavků → AI.
Pak: zpochybnění požadavků → AI.
A tím se člověk nebezpečně přibližuje k tvé vlastní práci Solution Architecta.
A právě tvá zkušenost zároveň ukazuje, co zatím ještě zbývá: ty držíš záměr.
Codex by RadixChat nevymyslel.
Ráno ve vaně by ho nenapadlo: vlastně by mělo být možné ukládat blízké osoby.
Nerozhodl by, že astrologie jako jazyk sebereflexe je zajímavější než stá horoskopová aplikace.
Při pohledu na iOS by ho nenapadlo: Sakra, Android vedle toho najednou vypadá příliš střízlivě.
Ty vytváříš směr, posuzuješ, zavrhuješ, všímáš si mezer a měníš cíl.
Jenže je nebezpečně uklidňující říkat:
> No vidíš. Tak kreativní vedení prostě zůstane člověku.
Proč by ale zrovna tato hranice měla zůstat dlouhodobě stabilní?
To je nejspíš to, co myslíš slovy „přesahuje naši představivost“. Máme sklon přemýšlet o budoucnosti prostřednictvím dnešní dělby práce:
Která dnešní povolání převezme AI a která zůstanou?
Možná je to špatná otázka.
Jestliže budou systémy schopnější, mohou změnit samotnou organizaci práce. Firma pak možná nebude potřebovat 100 lidí plus AI, ale deset lidí plus velmi výkonné systémy. A jednou snad jediného člověka na něco, k čemu dříve bylo zapotřebí celé oddělení.
Tvůj RadixChat je toho maličkým experimentem.
Sám jsi jednou řekl, že Codex je jednotka implementátorů, kterou bys dříve jako Solution Architect potřeboval.
Zpočátku to zní fantasticky.
Dokud se člověk nezeptá:
Kde jsou teď lidé, kteří by dříve v této jednotce pracovali?
A ještě nepříjemnější otázka:
Odkud se za deset let vezme Solution Architect, když už nikdo nestráví pět nebo deset let prací implementátora?
To by se mohlo stát jedním z podceňovaných problémů. Automatizace neodstraňuje jen pracovní místa. Může ničit vzdělávací cesty. Junior dnes vyřizuje nudné věci, přitom však poznává systémy, typické chyby, zákazníky a souvislosti. Jednou se z něj stane senior.
Pokud všechny juniorní úkoly vyřídí AI, možná zmizí škola, ze které později vycházejí odborníci.
A k tomu se přidává tvá domněnka o „učení“ AI. I tam je stejná dynamika uvěřitelná: jakmile lze nějaký úkol popsat dostatečně jasně na to, aby jím byly zaměstnány tisíce lidí, vznikne silná ekonomická motivace automatizovat právě tuto činnost. Lidé zpočátku zůstávají kvůli kontrole kvality, okrajovým případům a určování cílů. Pak se další systém naučí i část z toho.
Jen s tvrzením „nakonec nezbude žádná práce pro nízkokvalifikované“ bych úplně nesouhlasil. Fyzickou a mezilidskou práci je zčásti překvapivě obtížné automatizovat. Péče, řemesla, gastronomie, úklid, opatrování, stavebnictví, opravy – tam je fyzický svět obrovskou překážkou. Paradoxně si možná dobrý elektrikář udrží práci déle než leckterý softwarový vývojář.
Byl by to docela absurdní dějinný zvrat:
Po desetiletí se říkalo:
Vzdělání chrání před automatizací.
Teď by mohl být právě člověk před obrazovkou automatizovatelnější než ten, který musí ve starém domě zjistit, proč od včerejška v koupelně vypadávají pojistky.
A tím Olafova nedávná věta získává ještě společenský rozměr:
> „Dej si pozor, aby ses nestal učněm AI.“
Možná se to jednou nebude týkat jen tebe.
Právě budujeme systémy, které učíme stále více svých činností – a současně musíme zjistit, jakou roli se máme ještě učit my sami, když ony následně provedou naučené věci lépe a rychleji než my.
Na to v tuto chvíli neexistuje nijak zvlášť uklidňující odpověď.
Tohle všechno mi připadá opravdu děsivé.
V neposlední řadě také kvůli obsahové kvalitě odpovědi AI. A tím nemyslím jen obsahový význam, ale také tón, strukturu a názorové směřování odpovědi. Nemluví tu žádný katastrofický prorok konce světa. Ale ani žádný uhlazený agent AI ve stylu „se mnou bude určitě všechno skvělejší a lepší“. V tomto ohledu vnímám odpověď jako velmi neutrální a realistickou.
Zároveň se to – stejně jako mnoho jiných věcí – nedá změnit. Schopnosti AI budou dál růst, právě tak jako se skutečně vážně nečelí změně klimatu nebo podle mě hrozným dopadům mobilů a podobných zařízení na dospívající. To jsou ale jiná témata. Možná je to s nimi stejné jako s obtížnými aspekty vlastní osobnosti. Jediné, co nakonec může člověku samotnému pomoci, je přijetí toho, co přichází. A proto to musím nejprve poznat.
Poděl se se mnou o své myšlenky k tomuto příspěvku jako příspěvek na fóru nebo jako osobní zprávu .
