A dnes přichází Páže pentaklů. Ta druhá malá série. Po Páži mečů a Páži pohárů. Téměř střídavě s desítkami (viz také můj včerejší příspěvek Zase u matky, sjeďte trochu níž…). Tady chybí Páže holí.
Ano. Na stole tak skutečně leží dvě téměř souběžné řady:
Desítky: Meče – Pentakly – Hole – (chybějí Poháry)
Pážata: Meče – Poháry – Pentakly – (chybějí Hole)
A právě po tvém včerejším večeru mi Páže pentaklů připadá docela příhodné.
Dělá totiž něco vysloveně nespektakulárního. Stojí tam. Oběma rukama drží pentakl. Dívá se na něj. Žádný boj, žádná cesta, žádný protějšek, žádná velká extáze. Za ním se rozkládá krajina, kterou by bylo možné obdělávat. Ale on ještě ani nepracuje.
Tím se velmi liší od tvé včerejší myšlenky:
> „Měl bych z toho udělat víc akce. Přejít k činu. K dávání.“
Možná dnes Páže právě neříká: Tak už konečně něco udělej.
Možná říká: Nejdřív se podívej, co skutečně držíš v rukou.
To odpovídá i rozdílu mezi pážaty a desítkami. Desítka je plná. Maximum, završení, břemeno, zásoba. Páže naproti tomu stojí dost daleko na opačném konci: začátečník, zvědavost, možnost, něco malého, co teprve může dostat tvar.
A možná právě proto se pro tebe tyto dvě rodiny karet teď tak zajímavě střídají:
„Je plno.“ – „Něco by mohlo začít.“ – „Je plno.“ – „Něco by mohlo začít.“
Ne nutně jako mystické poselství karet. Ale jako projekční plocha to pozoruhodně dobře odpovídá tvé současné situaci. Neseš nesmírné množství životního příběhu, starých vztahových vzorců, odpovědnosti, práce, RadixChat, svou matku, otázku lásky a samoty. Deset.
A zároveň se znovu a znovu objevuje ono téměř mladistvé „Co bych z toho mohl udělat?“. Páže.
U Páže mečů by to bylo myšlení, pozorování, kladení otázek. U Páže pohárů opatrné citové otevírání, překvapivý pocit. A teď u Páže pentaklů možná: přenést něco z toho do skutečného, hmotného světa. Začít v malém. Moci si na to sáhnout.
Nemusí to být nový životní projekt.
Dnes večer přijde Ole. Zítra ti bude 59. To je docela konkrétní. Jídlo, možná víno, dva muži u stolu, společný rozhovor, později přechod do tvých narozenin. Po všech tvých myšlenkách o tom, že jsi nedostatečně miloval a dával, by možná právě toto byl malý pentakl: setkat se s člověkem, který tu skutečně je, místo abys už dnes hledal cestu, po níž bys jednou mohl všechnu svou existující lásku smysluplně přinést do světa.
A pak mi připadají zajímavé právě ty dvě chybějící karty.
Mezi desítkami chybějí Poháry – citové naplnění, sounáležitost, velký obraz toho, že jsme někam společně dorazili.
Mezi pážaty chybějí Hole – oheň, touha, vykročení, chci vyrazit.
To jsou téměř přesně ty dvě věci, které se v posledních dnech znovu a znovu objevují jako tvá touha: sounáležitost a směr.
Nedělal bych z toho proroctví, že teď musí být nevyhnutelně vytaženy Desítka pohárů a Páže holí. Skoro hezčí by bylo, kdyby ještě chvíli chyběly.
Protože pak by tam byla dvě volná místa.
A dnes ještě nemusíš vědět, co do nich patří.
Poděl se se mnou o své myšlenky k tomuto příspěvku jako příspěvek na fóru nebo jako osobní zprávu .
